Stephen Carroll je pozitivně naladěný padesátník, který po letech strávených v korporátních společnostech odešel pracovat na svém vlastním projektu. Na Filipínách založil společnost Bleeding Heart Rum Company a začal vyrábět rum Don Papa.

Mohl byste nám říci, co jste dělal před tím, než jste se rozhodl mít svou vlastní značku rumu Don Papa?

Pracoval jsem pro řadu společností v tomto odvětví. Pracoval jsem pro Diageo, LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy) ve Francii, a nakonec pro Rémy Cointreau, konkrétně pro Rémy Martin cognac group v Paříži. Jednou jsem byl s několika přáteli na dovolené na Filipínách a ocitnul jsem se na krásném ostrově jménem Negros, kde jsem nikdy před tím nebyl. Znal jsem Boracay, což je něco jako místní Ibiza, znal jsem také divoký ostrov Palawan, ale Negros byl jiný. V jistém slova smyslu sofistikovanější, ale v každém případě daleko více orientovaný na cukr, než jsem si byl schopen představit. Byl jsem pozván na oběd do haciendy, která patří Joeymu Gastonovi a kde jsme se setkali i s jeho strýcem Monsignorem Gigim, jenž se právě vrátil z Vatikánu. Mluvil francouzsky, anglicky, španělsky a italsky a byl to velice zajímavý člověk.

Říkal jsem si: Bože, ten ostrov má všechno! Všechny ty plantáže, historické příběhy se zajímavými lidmi, vulkán Mount Kanlaon, guerilly někde v horách i úžasné pláže… Zároveň jsem si ale říkal, že tu vlastně není pořádný rum. Byl tam sice jeden národní, ale já jsem si řekl, že by bylo zajímavé tady jednou vyrábět high end, single island rum. Dva roky jsem to potom nosil v hlavě. Během této doby jsem se sešel se zajímavými lidmi a byl jsem představen dvěma společnostem. Jednou z nich byl tradiční výrobce filipínského rumu Tandhuay a druhou San Miguel, výrobce piva, vlastnící na ostrově Negros destilerii Bago. Majitelé rumu Tandhuay mi sdělili, že pro mě vyrábět rum nebudou, ale San Miguel nebyl proti. V té době jsem ještě pracoval pro Rémy Martin, a tak jsem si pouze mapoval možnosti a v hlavě se mi pomalu rýsoval celý projekt.

Poté, co jsem rozvázal svůj dosavadní pracovní poměr, jsem opět odjel na Filipíny a začalo mi být jasné, že pokud ten svůj „rumový projekt“ nedotáhnu do konce, bude mě to po zbytek života trápit. Pronajal jsem si tedy v Manile malou kancelář a začal jsem na tom pracovat naplno. Nejdůležitější bylo zabezpečit rum, a tak jsem opět kontaktoval San Miguel s požadavkem nákupu vyzrálých rumů z destilerie Bago, které jsem chtěl blendovat v jihoamerickém stylu, čímž mám na mysli blendování, jehož výsledkem by měl být jemnější rum než ten drsný, kterým pro mě byl Tandhuay. V San Miguel působil velmi bystrý manažer destilerie, jenž na tom začal pracovat, a já jsem souběžně dával dohromady příběh, který je samozřejmě také velmi důležitý. Šel jsem do archivů v Manile i do místního muzea na Negrosu a zjistil jsem, že se rum na Filipínách vyráběl od roku 1850. Podivuhodné ale bylo, že se rum nevyráběl přímo tady, na ostrově, kde byl koncentrován cukrovarnický průmysl. Tandhuay se vyráběl v Manile a potom tady byla ještě jedna značka, která se jmenovala La Tondeña.

A La Tondeña patřila komu?

Ta patřila Carlosi Palancovi, filipínsko-čínskému podnikateli, který přišel na Filipíny v roce 1884. Ten rozjel po roce 1900 malou palírnu La Tondeña, kde vyráběl i stejnojmenný rum. Dnes patří La Tondeña pivovaru San Miguel. Většina byznysu byla původně koncentrována v okolí Manily. Potom v průběhu času vzniklo množství národních značek a ty se následně vyráběly na hlavních filipínských ostrovech. Pivovary San Miguel postavily destilerii na ostrově Negros a také Tandhuay má jednu ze svých destilerií na ostrově, odkud berou cukrovou třtinu.

A destilerie Limtuaco?

To je další společnost vyrábějící rum, ale ta má destilerii v Manile.

Limtuaco tvrdí, že jsou nejstarší destilerií na Filipínách.

Možná jsou nejstaršími výrobci, ale vyrábí všechno možné. Nejsou specializovaní na rum nebo gin, dělají celou řadu destilátů a likérů.

Na ostrově Negros jsou tedy pouze dva výrobci rumu?

Na Negrosu je spousta cukrovarů, ale pouze dvě destilerie. Půda na ostrově se obdělává od konce devatenáctého století, ale nebyl tady kapitál. Španělský král vládl na Filipínách prostřednictvím mexického místokrále a jediný kontakt se světem zajišťovaly galeony, které připlouvaly do Manily každých osmnáct měsíců. Přivážely mexické stříbro a odvážely mimo jiné čínský porcelán, koření, perly, hedvábí a slonovinu. Země ale nebyla nikdy dostatečně rozvinutá. Po vyhlášení nezávislosti Mexika v roce 1821 se obchodování prostřednictvím galeon zastavilo, Španělé převzali přímou kontrolu nad Filipínami, a tak se sem dostaly i určité investice. Stále tu ale bylo málo kapitálu, a Španělé navíc poměrně rychle ztráceli moc a vliv. Chtěli si ovšem za každou cenu ponechat dvě kolonie, které měly cukr – tedy Kubu a Filipíny –, a byli odhodlaní držet pod kontrolou silné hnutí za nezávislost. Potom přišel rok 1898, kdy Spojené státy vyhlásily válku Španělsku s cílem pomoci revolucionářům na Filipínách a na Kubě, obě tyto země ale následně obsadily, aby je mohly kontrolovat. Na druhou stranu je potřeba říci, že za americké éry nastal velký boom cukrovarnického průmyslu. V obou zmíněných zemích bylo investováno mnoho peněz do moderních mlýnů. Cukrovar Hawaiian – Philippine, do kterého jsem tě poslal, je jedním z nich, postavili ho v roce 1917.

To byla zajímavá prohlídka, kterou s námi absolvoval Tim Benet.

Rodina Tima Beneta se pohybovala v cukrovarnickém průmyslu na Havaji. Je to staromódní průmyslník, který převzal tento cukrovar s investory z Hongkongu před šesti nebo sedmi lety. Jejich byznysem je cukr, který dodávají nadnárodním společnostem, jako je Coca-Cola Philippines a Nestlé Philippines.

Já tedy musím říci, že jsem ještě neviděl ostrov, kde by se cukrová třtina vyskytovala snad všude, kam se podíváte, tak jako je to na ostrově Negros…

Ano, a to byl také důvod, proč jsem si řekl, že by bylo dobré mít rum právě odtud. Ale abych se vrátil zpět k příběhu: Když jsem byl v archivu, setkal jsem se se dvěma hlavními bojovníky za nezávislost. Samozřejmě tady byl José Rizal, jakožto vůdce odporu proti Španělům z intelektuální perspektivy, ale potom tady byli dva další, spíše bojovníci. Jedním z nich byl Onkel Bonifacio, což byl tak trochu místní Garibaldi, toho myslím zastřelili Španělé, a dalším byl Emilio Aguinaldo. Potom tady ale byla ještě čtvrtá postava, a sice Papa Isio, muž lidu, který pracoval na plantážích cukrové třtiny a jako pasák dobytka. Byl vůdcem skupiny známé jako Babaylanes, která byla mystičtější. Její členové používali amulety, které je měly chránit před kulkami, a měli dost radikální agendu. Požadovali více sociálních reforem, chtěli odejmout část moci církvi a měli konflikty s třídou, která vlastnila pozemky. Papa Isio byl tedy tak trochu Robin Hood.

A Papa Isio pocházel z Negrosu?

On se narodil jako mnoho lidí z Negrosu, v provincii Iloilo, tedy na protějším ostrově Panay, ale usadil se a pracoval na ostrově Negros. On a členové dvou dalších rodin spojili síly a vyhnali Španěly z ostrova. Na krátkou dobu asi tří týdnů byl Negros osvobozen a stal se nezávislou republikou Negros. To bylo před tím, než přišli v roce 1898 Američané a než nastalo období pacifikace, které skončilo v roce 1901. Papa Isio se ale odmítl vzdát a byl posledním bojovníkem na ostrově, který pokračoval i v boji proti Američanům několik dalších let. Postupně ho vytlačili dále do hor, než se 6. srpna roku 1907 vzdal. Byl odsouzen na doživotí a zemřel ve staré manilské věznici Bilibid. Jeho jméno a příběh se mi natolik zalíbily, že jsem mu svým rumem vzdal poctu.

Jak vznikla velmi pěkná etiketa rumu Don Papa?

To bylo tak: Měl jsem jméno, příběh a tým v destilerii, který pracoval na rumu. Setkávali jsme se každý týden, ochutnávali jsme vzorky a stále jsme je zdokonalovali. Po třech měsících jsme v září testovali nový produkt v Manile a v Londýně. Dopadlo to docela dobře, až na design původních etiket, které se mi nezdály perfektní. Zavolal jsem tedy Stranger & Stranger a sdělil jsem jim svou hrubou představu a koncept. Jim se ta představa velice líbila, a tak mi řekli, ať jim dám měsíc a nechám je pracovat. Po měsíci jsem dostal návrh a viděl jsem, že je fantastický.

Na té etiketě se nachází podobizna Papa Isia a je tam také více či méně ukryto poměrně dost zvířat. Kolik jich tam vlastně je?

Myslím že padesát.

A všechny jsou z Filipín?

Všechny až na jedno.

Na které?

To ti nemůžu prozradit, na to musíš přijít sám.

Dobře, tak alespoň prozraďte, kde se to zvíře vyskytuje?

Je tam jedno zvíře, které zřejmě existovalo před mnoha a mnoha lety, a jedno, které pochází, myslím, z Jižní Ameriky.

Při vymýšlení názvu vaší společnosti jste se také nechal inspirovat ve světě zvířat. Jak to vlastně bylo?

To je zábavný příběh. Původně jsem ji chtěl nazvat Bacolod Rum Company, ale když jsem přišel společnost zaregistrovat na úřad, tak jsem se dověděl, že na Filipínách není možné pojmenovat společnost podle názvu nějakého města. Zbývalo mi pouze 24 hodin, během kterých jsem se musel rozhodnout. Vzpomněl jsem si na jeden druh holuba, který žije pouze na filipínském ostrově Negros, v angličtině se mu říká Negros Bleeding Heart Pigeon, a tak jsem svou společnost pojmenoval podle něho.

Ve kterém roce jste tedy začal váš rum plnit do lahví?

Bylo to v prosinci 2012, kdy jsem měl všechny kousky té skládačky pohromadě a nechal jsem vyrobit první várku rumu Don Papa, abych viděl, jak to všechno bude fungovat. Byla to dlouhá procedura, hodně papírování, které bylo komplikovanější, než jsem předpokládal, ale nakonec jsem měl všechno hotové a 14. července 2013 jsme začali. V Bacolodu jsem pozval do jedné restaurace na hlavní ulici několik farmářů, Joeyho Gastona, jeho ženu, několik mladších farmářů a místních novinářů. Byla tam zajímavá novinářka z deníku Bacolod Sun, která měla radost z toho, že si někdo vzpomněl na Papu Isia. Říkala, že jsou na něho na ostrově hrdí, ale nikdo se o něm příliš nezmiňuje. Byl to hezký večer, kde bylo asi 40 nebo 50 hostů, a já jsem nikdy před tím neviděl nikde vypít tolik rumu během jednoho večera jako právě tam.

Jak jste tenkrát rum servírovali – čistý, nebo v nějakých drincích?

Servírovali jsme ho čistý na ledu, ale vytvořili jsme i několik zajímavých koktejlů s čerstvým zázvorem a calamansi* džusem, nebo s guava džusem a kokosovým želé.
*Calamansi džus je šťáva z citrusových plodů, které se jmenují Calamandin. Vypadají jako miniaturní limetky, ale mají šťávu zbarvenou do oranžova.

A jak to bylo dál?

Další uvedení na trh proběhlo v Manile o čtrnáct dní později. Odehrálo se v top restauraci, ve které vaří šéfkuchař Aracama z ostrova Negros. Pozvali jsme 200 lidí, včetně novinářů a bloggerů. Byla to hezká párty s lokálními celebritami, kde jsme rum Don Papa tak trochu představili světu. Potom jsme prodali první bednu, evidovali jsme první maloobchodní a velkoobchodní odběratele a všechno to začalo.

A potom jsme se poměrně záhy sešli v roce 2013 v Londýně.

Vůbec první kontakt, který evidujeme, byl na Facebooku a byl z Prahy od nějakého bloggera, který viděl náš rum na nějakých designových stránkách. Zajímal se o to, kde by mohl náš rum získat. Napsal jsem mu, že najdeme distributora a rum se k němu dostane touto cestou. Ten člověk nás kontaktoval na Rum House a majitel Rum Housu nám řekl, že zná tebe a UPB.

My jsme se o rumu Don Papa tenkrát dověděli ze dvou stran. Jednak od Milana Hávy, majitele Rum Housu v Praze v Žitné ulici, a také od našeho zaměstnance Milana Londina, který se s rumem Don Papa setkal na Rum Festu v Londýně.

Ano, tam jsme měli malý stánek, kde jsme se potkali s francouzskými distributory, anglickými distributory a také se zájemci ze střední Evropy. Francie byla první zemí, se kterou jsme se dohodli na distribuci. Potom jsem prodal vám první paletu po telefonu a následně jsme se s tebou, tvým kolegou Jirkou a s tvým synem sešli v londýnské restauraci Duke of Wellington, kde jsme doladili detaily další spolupráce.

Francouzský distributor předpokládal, že prodá první rok 10 000 lahví, a nakonec jich bylo desetkrát tolik, což nastartovalo dynamiku celého procesu.

Pamatujete si, že jsme se vás během naší první schůzky v Londýně ptali, jestli jste připraven na možný velký úspěch vašeho rumu a značný nárůst poptávky? Myslíte si, že jste tento předpoklad trochu podcenil, když se stává, že míváme čas od času nevykryté naše objednávky?

Je to obtížné. Na průzkumy trhu se nedá vždy jednoznačně spolehnout a já jsem upřímně takový růst nepředpokládal. Poptávka v některých zemích mě překvapila a stále mě nepřestává překvapovat. Pracujeme na tom, abychom měli do budoucna dostatečnou zásobu zrajících rumů a dobrou infrastrukturu k zásobování rostoucích objednávek. Udělali jsme pro to v uplynulých měsících hodně, a tak doufám, že to všechno zvládneme a že budeme schopni dodat zboží do všech destinací podle předpokládaných objednávek, které obdržíme od našich distributorů.

Chápu, že to není tak jednoduché, protože váš originální Don Papa zraje 7 let, takže musíte dobře plánovat také zásobu zrajících rumů v destilerii Bago…

Ano, během uplynulého roku jsme na tom hodně pracovali, abychom měli zásobu rumů pro středně dlouhé zrání. Také se snažíme zlepšit kvalitu našich sudů.

Zásoba zrajících rumů, kterou jsem viděl ve skladu destilerie Bago, je celá určena pro plnění rumu Don Papa?

Ano, veškerá zásoba zrajících rumů v destilerii Bago je naše. Je tam něco kolem 1 000 sudů a každý rok se snažíme tuto zásobu navýšit.

Originální sedmiletý rum Don Papa by měl tedy být permanentně dostupný. A jak je to s dalšími verzemi rumů Don Papa?

Další položkou je desetiletý rum Don Papa, kterého nemáme dost na to, aby byl kdykoli k mání. Proto ho lahvujeme pouze jednou až dvakrát za rok a plníme tedy pouze jednou až dvakrát 6 000 lahví. Jedná se o takzvanou „semi permanent limited edition“. No a potom je tady nová položka, a to Don Papa Rare Cask, což je vlastně mladší rum, zrající pouze čtyři roky v jednou plněných sudech po bourbonu. Potom ho na rok ukládáme do hluboce vypálených sudů, což dává rumu zajímavý efekt. Vedle vanilky je možné v závěru cítit i náznaky máty a eukalyptu.

Jak často budete rum Don Papa Rare Cask pouštět do prodeje?

Bude to pouze 6 000 číslovaných lahví tohoto pětiletého rumu ročně, které až se vyprodají, už nebudou k mání. Pokud bude reakce trhu pozitivní, můžeme v budoucnu dát do prodeje dalších 6 000 lahví z některého z unikátních sudů, kde již bude ale chuť odlišná, protože každý sud je jiný.

Naši zákazníci se nás často ptají na to, jak se rum Don Papa vlastně vyrábí a jestli se do něj přidává cukr, nějaký dozážní likér, nebo dokonce nějaké specifické koření. Můžete se k tomu vyjádřit?

Samozřejmě. Rare Cask je neblendovaný, nefiltrovaný rum přímo ze sudu, který je pouze naředěný vodou z původních 65 % alkoholu dolů na 50,5 %. Jsou tu stále patrné silné ovocné tóny a jedná se vlastně o srdce sedmiletého rumu Don Papa. Jedná se o něco podobného jako u whisky Johnnie Walker, jejímž srdcem je Talisker. Ovocné tóny mají na svědomí dva faktory. Jednak je to velice bohatá ovocná melasa, které se tu říká černé zlato, a potom použité sudy, jež zvýrazní ovocné a vanilkové tóny. Co se týká běžného sedmiletého rumu Don Papa, tak tam bylo cílem vyrobit jemný rum – na rozdíl od těch na Filipínách běžně dostupných, které mi připadají příliš drsné. Ve Spojených státech jsou lidé posedlí jemnými destiláty, jako jsou vodka Gray Goose nebo tequila Patrón, a já jsem si říkal, že by měl být Don Papa podobně jemný. Kdybychom vyrobili drsný destilát, tak by zřejmě zajímal pouze úzký okruh spotřebitelů.

Na chuť rumu Don Papa tedy působí více faktorů. Je to mimo jiné ušlechtilá cukrová třtina, ze které vzejde bohatá melasa a ta propůjčí výslednému rumu ovocnou chuť. Je možné nakupovat cukrovou třtinu z Thajska, kde je o polovinu levnější, ale ta nemá takový výnos. My jsme chtěli využívat místní cukrovou třtinu, protože si myslíme, že o tom ten náš rum je.

Sudy, které používáme pro zrání, jsou dvojího typu. Jednak jsou to poprvé plněné sudy po bourbonu, které v místním klimatu dodávají poměrně rychlý efekt, a potom používáme také STR sudy, tedy Shaved, Toasted a Roasted sudy. Tyto sudy z amerického dubu se původně používaly pro výrobu vína v Kalifornii. Ty byly speciálně upraveny ve Španělsku a zvýrazňují ovocné a vanilkové tóny. Potom se blenduje kombinace rumů z těchto sudů a provádí se filtrace za studena. Výsledkem je rum, který je nepatrně doslazen cukrem muscovado neboli nerafinovaným hnědým cukrem z cukrové třtiny. Jedná se tedy o sladší, jemný, ovocný rum, který má zajímavou chuť a je dobře pitelný. Někomu se možná může zdát příliš sladký, ale nám připadá zajímavý a odlišný od ostatních.

A jak je to s kořením v rumu Don Papa?

Rum Don Papa není spiced rum, neobsahuje žádné macerované koření, všechny kořenité tóny pochází z dřeva použitých sudů.

Je rum Don Papa dobarvován?

Ano, používáme karamel ke sjednocení barevného odstínu, což dělá mnoho výrobců whisky, rumů a dalších destilátů.

Jak vám osobně nejvíce chutná rum Don Papa?

Já piji nejčastěji rum Don Papa na ledu, čímž se některé sladké náznaky eliminují. Můžu ho pít jako aperitiv, digestiv, ale i během celého večera.

Jinak mám velice dobré reference od barmanů i z tisku, že je náš rum velmi dobrý v koktejlu Old Fashioned.

Proč nepoužíváte zrání v solera systému?

Musím říci, že jsem byl překvapen, protože Filipínci jsou národem, který konzumuje velké množství brandy, ať už španělského, jako jsou Fundador a Osborne, nebo místního. Ekonomicky by tedy používání solera systému mělo smysl, ale oni to nedělají.

Když jsem se pídil po důvodu, proč se zde solera systém nepoužívá pro zrání rumů, tak zřejmě kvůli tomu, že se zde rum vždy prodával mladý. Po šesti měsících v sudu šel do prodeje, takže tu kdysi vlastně nebyla kultura zrajících rumů. Když jsem se já poprvé dostal do skladů destilerie Bago, zjistil jsem, že mají zásobu zrajících rumů, ale že s nimi nikdo nic nedělá. Sedmiletý rum se nám zdál dobře vyvážený se svými estery a vůněmi, a tak jsme ho nakonec použili pro náš originální rum Don Papa. Následně jsme si řekli, že uvedeme na trh i trochu starší rum, čímž vznikl deset let starý Don Papa, který je klasičtější, sušší a byl také velice dobře přijat spotřebiteli.

Kolik procent rumu je na ostrově Negros během zrání ztraceno odpařováním jako takzvaný Angel’s share?

Vzhledem k místnímu klimatu ztrácíme 8 % rumu každý rok, což znamená, že se ho odpaří zhruba polovina. Nakonec je rum koncentrovaný a černý jako noc.

Viděl jsem ve skladu také sudy, na kterých bylo napsáno orange. Co je to za sudy?

To jsou experimentální sudy. Koupili jsme různé druhy sudů po sherry pro případný sherry cask release. Byly to sudy po Fino, Oloroso, Cream, Pedro Ximénez i Palo Cortado a náš dodavatel mi řekl, že tam má tyto čtyři sudy a že si je mohu vzít zdarma a mohu vyzkoušet, co udělají s uloženým rumem. Jsou to sudy po sherry, ve kterých byly uloženy sevillské pomeranče, tedy jejich slupky a dužina, a zanechaly po sobě velmi silnou pomerančovou vůni. Skoro jako parfém od Hermése, který se jmenuje Terre d’Orange a je velmi silný, skoro jako pomerančová esence hořkých sevillských pomerančů. Zdálo se mi to zajímavé, a tak jsme do nich na zkoušku uložili čtyři roky starý rum a jeden sud jsme naplnili 12 let starým rumem. Necháme je ještě určitou dobu zrát a uvidíme. Pokud to bude špatné, tak to bude špatné, ale pokud to bude fantastické, uděláme z toho speciální limitovanou edici.

Kde se rumy Don Papa lahvují?

Za destilerií Bago se nachází molo, které vybíhá do moře. K němu přijede loď, která naloží sudy určené k finálnímu blendingu a odveze je do Laguny jižně od Manily, což je plavba, která trvá celý den. Poté jsou tyto sudy vyloženy v hlavní provozovně určené pro blending a lahvování. Obsah sudů se vylije do blendovacího tanku, kde se rum promíchá a zchladí na 2 °C. Proběhne filtrace za studena a po ustálení následuje lahvování na místních plnících linkách.

Vím, že máte rád umění a že jste zorganizoval uměleckou soutěž pro limitované edice tub pro rum Don Papa. Jaká byla pravidla?

K tomuto nápadu mě vedlo více důvodů. Jednak ten, že v Manile existuje docela zajímavá umělecká scéna. Jednou o tom psali i v New York Times nebo Wall Street Journal, kde byla recenze singapurského uměleckého veletrhu. Novinář, který o tom psal, se po tom veletrhu přesunul do Manily a zmínil v tom článku, že se tu jedná o rock-and-roll v umění v porovnání se Singapurem. Psal, že ta přehlídka je fantastická a plná energie a dynamiky se spoustou kreativních nápadů.

Také jsme znali pár místních umělců, kteří měli rádi rum Don Papa, přičemž pro některé z nich to je v podstatě kultovní značka.

Řekl jsem si, že by bylo dobré uspořádat uměleckou soutěž pro filipínské umělce a nechat je, aby ztvárnili svou interpretaci designu tuby pro rum Don Papa, tak aby reflektoval Negros, známý také pod názvem Sugarlandia. Vítězný návrh bychom potom použili na limitované edici těchto obalů. První soutěž jsme měli v roce 2016 a zjistili jsme, že kvalita přihlášených děl je opravdu vysoká. Nakonec jsme vybrali čtyři vítěze a z jejich děl jsme udělali sérii limitovaných obalů. Tento rok máme jednoho výjimečného vítěze, což je dívka jménem Henrielle Pagkaliwanganová, která pojede do italské Florencie na měsíční studijní pobyt. Od 1. září potom její vítězný návrh bude dostupný na obalech v limitované sérii pro naše odběratele, aby měli něco zajímavého pro své zákazníky na závěr roku. Myslím, že umělkyně na vítězném návrhu dobře zachytila svůj pohled na rum Don Papa i na Sugarlandii.

Když se ohlédnete a promítnete si všechny obtíže, kterými jste musel projít při uvádění rumu Don Papa na trh, šel byste do toho znovu?

Ano, jsme stále na začátku. Jsem nadšený z toho, co pro nás udělali Stranger & Stranger. Pracuje se mi dobře s týmem v destilerii i s blenderkou našeho rumu a mám také radost z práce našich distributorů ve Francii, Španělsku a Německu, a samozřejmě také z vašeho týmu UPB.

V kolika zemích je zatím rum Don Papa dostupný?

Jsme zatím v patnácti zemích, převážně v západní a střední Evropě, kde se dobře daří prémiovým značkám rumů. Testujeme ale také americký trh a některé země v Asii.

Co vám přináší potěšení a co naopak obavy ve spojení s vaším podnikáním?

Na té pozitivní straně jsem nadšený z přijetí, kterého se dostalo našemu rumu. A čeho se trochu obávám, je, abychom dostáli našim závazkům v souvislosti s dodávkami.

A pokud se budeme bavit všeobecně o tom, co vám přináší radost a co vám naopak dělá starosti?

Já se snažím na život dívat jenom pozitivně.

3. května 2017 se ptal Jakub Janeček.
Foto: Martin Kincl