„Když Američan potká Američana, tak přijde čas na Whiskey Sour.“ Alespoň takto se o současné koktejlové klasice vyjádřil v roce 1879 americký deník Atlanta Daily Constitution a rozhodně nebyl daleko od pravdy, neboť objevit Ameriku znamená objevit také Sour.
Jak vznikl Whiskey Sour?
První zatím známou zmínku o souru je údajně možné nalézt již na nápojovém lístku hotelového baru v Torontu z roku 1856. Za necelé dva roky však vzrostla obliba tohoto typu koktejlu do té míry, že se dostal až na stránky New York Times – tentokrát s přízviskem Brandy Sour. V následující dekádě už doslova nelze další poznámky přehlédnout. Důkazem může být fakt, že se sour objevil už hned v roce 1862 v historicky první barmanské příručce od Jerryho Thomase. Pokud se ovšem podíváme na knižní předlohu zblízka, zjistíme, že receptura danému názvu úplně neodpovídala. Od počátku lze totiž v případě souru narazit na dva rozdělené tábory, tedy ty držící se striktně samotného názvu koktejlu a ty, kteří volili možná opatrnější přístup v otázkách citrusů. Možná vás proto nepřekvapí, že Jerry Thomas zrovna nepatřil do oné první skupiny.
Navzdory zdánlivě čistému štítu lze u této klasiky postřehnout i řadu nesrovnalostí, které přinesla v roce 1962 argentinská Universidad del Cuyo, když uvedla, že v peruánských novinách El Comercio de Iquique z roku 1872 se nachází vyprávění, že pravým vynálezcem Whiskey Sour byl anglický stevard Elliot Stubb. Drobným problémem ovšem je, že měl koktejl vymyslet ještě téhož roku, tudíž minimálně celých deset let po vydání Thomasovi příručky How to Mix Drinks, or The Bon Vivant’s Companion.
Jak nejlépe oslavit Den koktejlu Whiskey Sour
Detaily o tom, kdo a kdy se poprvé rozhodl si pravidelně 25. srpna vychutnávat Whiskey Sour, bohužel nejsou známy. To nám ale rozhodně nebrání v tom užít si tuto klasickou kombinaci whiskey, čerstvé citrónové šťávy a cukrového sirupu, přičemž často se přidává také vaječný bílek, díky kterému získá výsledný koktejl krásně bohatou pěnu. Tomuto drinku se pak říká Boston Sour.
V případě cukrového sirupu i citrónové šťávy máte rozhodování jednoduché, přijde-li však řeč na whiskey, nabízí se velmi široká škála možností. Bez pochyby však neuděláte chybu, když zvolíte ikonickou značku Wild Turkey. Za chuťovým profilem tohoto bourbonu stojí legendární master distiller Jimmy Russell, kterému se přezdívá „Buddha bourbonu“. Wild Turkey 101, jehož název odkazuje na sílu 50,5 % alkoholu, při níž je tento bourbonu lahvován, dodává koktejlu Whiskey Sour unikátní charakter. Ten je mimo jiné dán i díky sudům, do kterých se bourbon ukládá ke zrání. Ty jsou vypalovány na úroveň 4, tzv. alligator char, což je nejhlubší možné vypálení.
Toužíte-li naopak po vskutku mimořádném zážitku, zkuste bourbon od značky Michter’s. Pro výrobu této whiskey se vybírá kukuřice, žito a sladový ječmen pouze té nejlepší kvality s označením USDA #1. Speciální pozornost je poté věnována také dřevu, ze kterého se vyrábí sudy. Dřevo musí být zcela suché, což může znamenat, že může nejprve schnout třeba až 4 roky. Whiskey se do sudů ukládá při nižší síle 51,3 % a ve skladech, kde jsou sudy uloženy, je v cyklech zvyšována a snižována teplota, aby se zvýšila interakce dřeva s whiskey. Znamená to, že se z jednoho sudu vyrobí méně lahví, ale o to jemnější a bohatší má tato whiskey chuť.
WHISKEY SOUR
45 ml bourbonu Wild Turkey 101
15 ml cukrového sirupu
20 ml čerstvé citronové šťávy
Všechny přísady nalijeme do šejkru, naplníme ledem a protřepeme. Scedíme do koktejlové sklenice. Pokud servírujeme on the rocks, scedíme do sklenice typu old-fashioned naplněné ledem. Rozhodneme-li se přidat ke koktejlu rovněž trochu vaječného bílku, pak je potřeba protřepat koktejl silněji, aby byl bílek dostatečně nadýchaný.
Text: Tomáš Mozr
Foto: Wild Turkey
