Kdo by neznal asi nejznámější katastrofickou událost v historii lodní dopravy. Kdo by neviděl jeden z nejznámějších filmů z roku 1997 od skvělého režiséra Jamese Camerona, který získal mimo jiné rekordních 11 Oscarů. V letošním roce, a to konkrétně 15. dubna tomu bude 111 let od chvíle, kdy se tato katastrofická událost nesmazatelně zapsala do dějin a dostala pod kůži snad všem lidem po celém světě. Kdyby však přece jen někdo onen příběh obrovské výletní lodi neznal, zde je připomínka, proč byla zrovna tato tragédie tak osudová.
Důvodů, proč nás dodnes nepřestává příběh Titaniku fascinovat, je celá řada. Kromě jeho velikosti to může být i proto, že byl popisován nejen jako největší, nejrychlejší a nejluxusnější, ale především kvůli tomu, že byl označován jako nepotopitelný. První, a zároveň i poslední plavba lodi Titanic směřovala z anglického Southamptonu přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown do amerického New Yorku. Na plavbu se Titanic vydal 10. dubna 1912 pod velením kapitána Edwarda J. Smithe. Tento zaoceánský parník třídy Olympic patřil společnosti White Star Line a ve své době byl největším parníkem světa. Kapacita lodi umožňovala převážet až 2 603 cestujících s omezeným počtem automobilů a kočárů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se následně staralo až 900 členů posádky.
Srážka s ledovcem
Když 14. dubna 1912 ve 23:40 hodin došlo ke srážce parníku s ledovcem, trvalo to pouze necelé 3 hodiny, než parník klesl ke dnu. Během této tragédie zahynulo přes 1 500 cestujících a členů posádky, což zahrnuje zhruba 2/3 cestujících. Mezi nimi i nejbohatší lidé té doby, jakými byli tehdejší nejbohatší muž světa John Jacob Astor IV., americký obchodník a mecenáš Benjamin Guggenheim či kongresman a majitel slavného obchodního domu Macy’s Isidor Straus.
Hlavním důvodem lidských ztrát bylo především podchlazení ve vodě o teplotě −2 °C severního Atlantiku, kdy k úmrtí na podchlazení dochází během pouhých 15 minut. Příčinou vysokého počtu obětí byla především špatná organizace záchranných prací a nedostatek záchranných člunů. Příčinou srážky byla příliš vysoká rychlost, špatná viditelnost a nedostatečně vychýlený kurz. Ovšem různé studie a teorie v pozdějších letech poukazovaly také na požár, který na lodi propukl a měl údajně velký podíl na potopení lodi.
Luxusní plavidlo
Zpráva o potopení Titaniku takřka přes noc oblétla svět. Díky rozvoji telegrafu a aktivitě telegrafistů pracujících přímo na Titaniku přinášely do osudného 15. dubna 1912 noviny celého světa den co den nejnovější zprávy z paluby. Svět nadšeně sledoval i nejmenší podrobnosti z luxusní cesty a chtěl vědět o všem, co nádhera plovoucího paláce svým cestujícím nabízela.
A nebylo toho málo, zejména první a druhá třída poskytovala cestujícím takový přepych, že dokonce překvapoval i ty nejbohatší. Z dochovaných záznamů víme, že pro cestující byly připraveny velmi bohaté zásoby čítající například 35 tisíc kilogramů masa, 40 tun brambor, 250 barelů mouky, 36 tisíc jablek či 15 lahví piva. Podle nalezených menu také víme, na čem si jednotliví cestující pochutnávali. V poslední den 14. dubna se vedle slavného jehněčího s mátovou omáčkou objevily mimo jiné též broskve v želé z likéru Chartreuse, k nimž mohli cestující popíjet Punch Romaine.
Mezi artefakty nalezenými na Titaniku byla rovněž lahev pomerančového likéru Grand Marnier, jenž se skládá z koňaku, esence z divokých tropických pomerančů a dalších přísad. Ostatně není divu, zvykem tehdejších elit bylo konzumovat převážně francouzskou kuchyni, ke které se občas přidaly některé anglické či americké speciality.
Titanik byl v době, kdy pro většinu světa nebyl samozřejmostí ani splachovací záchod, teplá voda nebo elektrické osvětlení, zkrátka senzací. Nabízel totiž pasažérům hned několik vyhřívaných plaveckých bazénů, sauny, salony krásy, luxusní restaurace, malé kino nebo knihovny a tělocvičny. Není tedy divu, že na nejluxusnějším plavidlu své doby toužila plout celá soudobá světová elita. Byli tu nejen byznysmeni, politici a aristokraté, ale také známí umělci, tehdejší celebrity, osobnosti módy i rozvíjejícího se filmového průmyslu. Ti všichni si zakoupili extrémně drahé palubní vstupenky do první a druhé třídy. Lístky do třetí třídy, určené převážně chudším cestujícím, byly dostupné těm, kdo brali Titanic za svou loď snů, vezoucí je z Evropy za vysněným lepším životem v Americe. Životem, který tragicky a nečekaně skončil v ledových vlnách.
Text: Jiří Naller, Tomáš Mozr
Foto: Grand Marnier, Wikimedia Commons
