Velikonoční pondělí je svátkem, kterým se u nás vítá jaro. Následuje po Božím hodu velikonočním, kdy křesťané oslavují Zmrtvýchvstání Páně. Ovšem velikonoční oslavy nevznikly až s příchodem křesťanství. Svátky oslavující příchod jara jsou totiž mnohem starší než toto náboženství.
Velikonoce se časově překrývají s židovským svátkem Pesach. Proto u nás ještě někdo stále označuje Velikonoce pojmem Pašije. Církev proto naplánovala tyto svátky na období, když již lidé slavili příchod jara a postupně tyto pohanské svátky přeměnily na křesťanské. Řada velikonočních tradic a symbolů dnes tak pochází právě od starých Slovanů a jejich oslav jarní rovnodennosti. Pesach i Velikonoce nemají své pevné datum, ale slaví se vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Pokud nastane úplněk v neděli, Velikonoce se slaví až další neděli.
Nejstarší svědectví o slavení křesťanských Velikonoc, kterým se tehdy říkalo pascha, pochází z listů apoštola Pavla z doby okolo roku 50 našeho letopočtu. Tradiční křesťanská oslava Velikonoc není pouze jednodenní záležitostí. Ve skutečnosti trvá celkem 50 dní. Velikonoční doba podle katolické tradice začíná Vigílií, tedy nedělním Vzkříšením, a končí velikonočním Triduem, čili Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou. Poslednímu postnímu týdnu, který začíná Květnou nedělí a končí Velikonoční nedělí, se pak říká Svatý.
S Velikonocemi se pojí spousta tradic, které se ve většině případů dochovaly až dodnes. Níže jsou představeny ty nejznámější z nich.
Pomlázky
Samotné pomlázky se pletou většinou z čerstvého vrbového proutí. Vymrskání proutkem mělo zaručit, že budou ženy mladé, zdravé, plodné a krásné. Dříve se ze stejného důvodu šlehali nejen dívky, ale také starší lidé a třeba dobytek. Dříve také chodili na pomlázku pouze nezadaní chlapci, a to pouze k dívkám, o které měli zájem. Ovšem postupem času se začalo chodit zkrátka ke všem dívkám, které chlapci znali. Během koledování chlapci odříkávají různé říkačky a básničky, za které dostanou malovaná vajíčka nebo nějaké sladkosti. Důležité bylo pak i rozdávání barevných stuh na pomlázku. Každá barva totiž znamenala něco jiného. Třeba červená znamenala lásku, modrá naději, žlutá odmítnutí a zelená vyjadřovala sympatii.
Na barvy na pomlázce můžete navázat třeba barbadoským rumem Plantation Grande Réserve. Zrál nejdříve na Barbadosu, dozrával ve starých francouzských sudech ve Francii a jeho komplexní chuť dokonale vyvažuje tóny tropického ovoce, vanilky a jemného dřeva.
Pokud máte v oblibě spíše pálenky, dopřejte si třeba švýcarský Fassbind Vieille Poire. Tato pálenka ze zralých hrušek odrůdy Williams po destilaci zraje nejprve dva roky v tancích z nerezové oceli a poté dalších 12–18 měsíců v dubových sudech. Výsledný destilát se poté ještě zjemní přidáním přírodního výtažku ze sušených hrušek Williams. Díky tomuto extraktu získá příjemně nasládlou chuť s intenzivními tóny hrušek.
Barvení vajec a kraslice
Určitě jste se někdy setkali s označením Červené pondělí (místo Velikonoční). Tento název je odvozen od červené barvy kraslic, které symbolizují Kristovu krev. Kraslice se staly asi největším symbolem Velikonoc, protože představují plodnost, úrodu a nový život. Barvení vajec je jednou z nejstarších tradic spojenou s Velikonocemi. Tradiční vajíčka se barví přírodním barvivem (slupky od cibule, řepa, špenát), zdobí se voskem, lepí se na ně sláma, vyrábí se na ně krajky, ale využívají se i další techniky. V dnešní době se setkáváme spíše již s barvením potravinářskými barvami, lepením nálepek na vajíčka či s čokoládovou verzí vajíček.
Jistou variantu, jak zůstat u vajíček bez dlouhého zdobení, pak představuje vaječný likér Fassbind Eiercognac, který se vyrábí z vynikajícího francouzského koňaku a švýcarských vajec z volného chovu. Pokud chcete zkusit méně tradiční verzi, ochutnejte Fassbind Eierkirsch, jehož základem je švýcarský třešňový destilát Fassbind Kirsch.
Každý volí samozřejmě jiné zvyky a tradice, které na Velikonoce pořádá. Jeden smaží koblížky, druhý peče beránky, třetí polévá vodou, zkrátka fantazii se meze nekladou. Důležité ovšem je, abychom si nějaké ty zvyky a radost z nich zachovali i pro další generace.
Text: Jiří Naller, Tomáš Mozr
Foto: Planteray, Anna Postnikova, Lukáš Zlatkovský
