Gimlet - silně limetový koktejl s bohatou námořní historií. Psali o něm Charles Baker či Ernest Hemingway, ale skutečnou duši této kombinaci ginu a limetového cordialu vtiskl až americký spisovatel Raymond Chandler. A přesto se v současnosti ocitá jaksi na pomezí, prapodivně odsunutý do temného kouta. Doufejme, že se to ale brzy změní.
Historie koktejlu gimlet je úzce spjata s britským královským námořnictvem. Pravda, není zrovna oslňující, nicméně kurděje takové nikdy nebyly. Toto značně bolestivé onemocnění, způsobené nedostatkem vitamínu C, totiž stálo nejen za utrpením nespočtu námořníků, ale rovněž za zrodem gimletu. Ačkoli vitamín C byl izolován až ve 20. století Maďarem Albertem Szent-Györgyim, již během 17. století porozuměli angličtí námořníci tomu, že konzumace citrusů funguje jako prevence proti kurdějím. Jednou z prvních osobností, která na tento fakt upozornila, byl anglický vojenský chirurg John Woodall, který působil u britské Východoindické společnosti. Jeho doporučení, aby se konzumace citrusů stala součástí pravidelných námořnických přídělů však nebyla vyslyšena po dalších více než dvě stě let.
K prvním impulzům ke změně tak můžeme považovat rozkazy britského viceadmirála Edwarda Vernona, jenž velel posádce, aby svůj denní příděl rumu jednak ředila vodou a jednak dochutila cukrem a limetou. Poslední dvě položky byly ovšem extra výdajem pro každého námořníka, a proto se daný zvyk neuchytil ještě několik desetiletí. Jistý zlom přišel ve chvíli, kdy kontradmirál Alan Gardner trval na denním přídělu citrónové šťávy na palubě lodi Suffolk, která se v roce 1794 bez přestávky plavila po dobu 23 týdnů až do Indie. Během této plavby se na lodi neobjevil žádný případ kurdějí, což vedlo k tomu, že se tato cesta stala podkladem pro přesvědčení admirality.
Limety sbalené na cesty
Jakmile byly příznivé účinky požívání limetové šťávy prokázány, řadoví námořníci popíjeli rum s vodou a šťávou z citrusů prý tak často, že se jim začalo říkat „Limeys“. Nutno uznat, že ani důstojníci nezůstávali v tomto ohledu pozadu, přestože na rozdíl o zbytku posádky měli k dispozici gin. Původ oné kombinace ginu a limetové šťávy se tudíž zdá relativně prostý, jelikož vycházel z každodenních potřeb. Tou základní bylo vyřešit problém kazící se ovocné šťávy. Ta byla zpravidla přidávána k rumu, a to v poměru 15 % limetové šťávy ke zbývajícím 85 % destilátu. Obava z kurdějí však dosáhla dokonce takové úrovně, že byl v roce 1867 přijat speciální zákon, jenž vešel ve známost jako Merchant Shipping Act. Ten zaváděl povinnost pro všechny britské lodě vozit na palubě zásobu citrusů jako prevenci proti kurdějím. Zajímavostí je, že ke schválení zákona přispěla mimo jiné také lobby britských koloniálních pěstitelů limet. Téhož roku se navíc objevilo efektivnější řešení pro dlouhodobou konzervaci citrusů. Skotský obchodník a majitel loděnice v Leigh, Lauchlan Rose, totiž vyvinul novou metodu konzervování ovocné šťávy s cukrem raději než s alkoholem. Celý proces si nechal patentovat a záhy začal plnit svůj produkt do lahví s označením Rose’s Lime Juice Cordial.
Ledový a řízný
Z hlediska názvu můžeme obvykle narazit na dvě různé teorie. Tou první je vyprávění o námořním lékaři, jímž byl kontradmirál sir Thomas Desmond Gimlette, který měl jako první namíchat gin s limetovým cordialem, aby bylo pití limetové šťávy snesitelnější. Proti této verzi ovšem vypovídá hned několik okolností. Gimlette, který vstoupil do služeb britského královského námořnictva v roce 1879, si nikdy nenárokoval patřičný kredit za invenci dané kombinace. Žádná zmínka se rovněž neobjevila ani v jeho nekrologu, který vyšel dne 6. října 1943 v The Times. Důvodem zřejmě budiž, že každý lékař britského námořnictva tehdy uvažoval podobně, nemluvě o tom, že Rose’s Lime Juice Cordial byl podle soudobých zpráv široce rozšířen při nejmenším už od roku 1877.
Mnohem věrohodněji tak působí termín gimlet, jenž odkazuje na malý ruční vrták, používaný v námořnictvu k narážení sudů s alkoholem, které se na lodích převážely. Pojmenování lze tedy vnímat spíše jako metaforu pro ostrou říznou chuť, která je pro koktejl typická. Určitou paralelu k této teorii pak zmiňuje i britský novinář a publicista, John Doxat, jenž poukazuje na to, jak se jednoho letního dne roku 1857 setkal jistý major Sykes s úředníkem britské Východoindické společnosti jménem James Jackson. Podle oné historky, v níž ve vydlabané tykvi servíroval sluha koktejl z ginu, čerstvé limetové šťávy, cukrového sirupu a vody, ocenil údajně major Sykes především onu osvěžující, lehce natrpklou chuť; chuť připomínající ostrý vrták známý jako gimlet.
Gimlet vs. gin sour
Přestože gin s limetovým cordialem popíjeli britští námořní důstojníci již v 19. století, první písemný záznam receptury je možné najít teprve roku 1922 v knize ABC of Mixing Cocktails, jejímž autorem nebyl nikdo jiný než charismatický skotský barman Harry MacElhone. Vedle poznámky, že se jedná o velmi populární nápoj mezi námořníky, jsou důležité zejména uvedené značky i poměr mezi nimi. Stejně jako později Harry Craddock v The Savoy Cocktail Book, specifikoval MacElhone jak gin, tak cordial. Základem gimletu proto pro něj byly Plymouth Gin a Rose’s Lime Juice Cordial, které jsou míchány rovným dílem.
Zatímco klasický gimlet je tvořen z poloviny ginem a z poloviny cordialem, je nezbytné si uvědomit, že moderní chutě jsou daleko méně sladké. Obecně se tak receptura posunula k poměru, v němž je gin v dominantnějším postavení, což zpravidla znamená 2 díly ginu vůči 1 dílu limetového cordialu, ačkoli ani poměr 3:1 není výjimkou.
Z moderních možností se perfektně osvědčí spojení cordialu s anglickým ginem Mermaid Zest, jehož chuť mimo jiné určují jalovec, grapefruit, chmel odrůdy Cascade, divoký rozmarýn, citrónová kůra a bergamot z ostrova Isle of Wight. Posun receptury ovšem není jedinou otázkou, která gimlet provází. V současnosti má mnoho koktejlových barů tendenci používat spíše čerstvou limetovou šťávu a cukrový sirup namísto cordialu od značky Rose’s. Pomineme-li fakt, že gimlet je od začátku jasně definovaným koktejlem, musíme připustit, že tento drink patří k těm, které prostě nelze nahradit čerstvou variantou. Existuje totiž velký rozdíl mezi tím, zda pijete vymíchaný gimlet nebo šejkrovaný gin sour.
Když tedy pohlédneme na gimlet, zdá se, že nebýt zákeřné nemoci, skotské invence nebo špetky kontroverze, nikdy bychom se jím asi nezabývali. Jak se ale říká, vše zlé je pro něco dobré.
Gimlet
• 40 ml Mermaid Zest Gin
• 20 ml limetový cordial
Postup: Důkladně vymíchejte v míchací sklenici a servírujte ve vychlazené koktejlové sklenici bez ozdoby. Drink může být servírován s ledem, je-li žádán.
Text: Tomáš Mozr
Foto: Anna Postnikova, Creative Commons
