Zdánlivě dezertní koktejl provoněný kokosem, ananasem a dobrým rumem, který vznikl souhrou nešťastných náhod. To je piña colada, jejíž den připadá na 10. července.
Historie koktejlu piña colada se vztahuje k Portoriku, kde se jedna z prvních historek objevuje již v 1. polovině 19. století. Ta vypráví o portorickém pirátu jménem Roberto Cofresí, jakémsi karibském Robinu Hoodovi, jenž okrádal španělské a anglické obchodníky, aby mohl jejich náklad rozdat chudým a potřebným v Portoriku. Příznivý obraz ostatně zanechával Cofresí i u své posádky, když se přidělováním nápoje z kokosu, ananasu a bílého rumu snažil pozvednout jejich morálku. Naneštěstí, když v roce 1825 zemřel, odnesl si prý s sebou recepturu na lahodný nápoj do hrobu.
Pokud se budeme držet trochu hmatatelnějších pramenů, zákonitě dojdeme k etymologickému výkladu termínu piña colada. Ten lze interpretovat jako rozmačkaný či rozdrcený ananas, což odkazuje na počáteční nealkoholickou verzi. Čerstvá ananasová šťáva, známá jako jugo de piña, se zvolna dočkala změny názvu na Piña Sin Colar, a pokud jste ji servírovali s ledem, našli byste ji ve spoustě podniků buď pod jménem Piña Fria, nebo rovnou jako Piña Colada.
Kudy a kam k piña coladam
Za místo vzniku piña colady bývá považován desetipatrový, luxusní hotel Caribe Hilton, jenž hned zkraje působil jako drtivý kontrast vůči nedalekému slamu v San Juanu. Jeho síla spočívala ve filozofii Conrada Hiltona, který sázel na moc koktejlu. Proto trval na tom, aby byl pro každého návštěvníka zdarma připraven při příjezdu do hotelu tzv. Welcome Caribe Hilton Cocktail, skládající se z rumu, limetové šťávy, kokosové smetany a apricot brandy. Nutno uznat, že daný uvítací koktejl díky servisu ve vydlabaném kokosu navíc působil pro turisty značně přitažlivě. Nicméně byl to jen jeden z osmnácti rumových koktejlů v nápojovém lístku.
Podle článku v New York Herald-Tribune je naopak známo, že pozornost vzbuzoval spíše koktejl Piña Fria, obsahující údajně dva prsty studené čerstvé ananasové šťávy smíchané s jednou až jednou a půl uncí bílého portorického rumu a polovinou čajové lžíce cukru. Piña Fria ale nebyla v Karibiku ničím novým, a to ani v Portoriku. Už dávno předtím byla velkým trhákem ve Sloppy Joe’s, kde tato kombinace vešla ve známost jako Ron Piña. Toho času se s drinkem setkal ještě málo zkušený Trader Vic, když pobýval na Kubě v roce 1938. Podle něj jsme mohli prakticky na každém rohu v Havaně najít na baru velký přístroj, který představoval něco mezi šicím strojem a mlýnkem na kávu, do něhož vložili Kubánci nakrájený ananas, otočili klikou a zčistajasna proudila z přístroje ta nejlepší ananasová šťáva. Ke šťávě poté stačilo přidat rum a Ron Piña byl na světě.
Když o deset let později vyšla barová publikace El Arte del Cantinero, figurovala na jejích stránkách piña colada jako vychlazená slazená ananasová šťáva, která se v té době v oblasti Havany konzumovala více než století. Skutečné dohady o prvenství nicméně nastupují až od 50. let. 20. století. Do hotelu Caribe Hilton se tehdy dostalo nové lokální kokosové mléko, které bylo vyvinuté s grantovou dotací. Tvůrcem onoho Coco López Cream Of Coconut byl profesor Don Ramón López-Irizarry z Puerto Rico University, který vynalezl jednodušší způsob, kdy místo zdlouhavého získávání kokosového krému skrze zahřívání a cezení přišel jen se správným poměrem cukrového sirupu a kokosového mléka, díky čemuž dosáhl té samé konzistence. Tradičně využívaná kokosová smetana si tak zčistajasna našla ještě více příznivců. Soudobý manažer baru Ricardo García se proto rozhodl přepracovat originální recepturu na Welcome Caribe Hilton Cocktail tak, aby bylo možné využít novou stabilně dostupnou kokosovou smetanu. Někdo jiný z personálu poté přišel s myšlenkou přidat Coco López do hotelové speciality Piña Fria, načež později se z doposud neznámých důvodů tento nový drink objevil na barovém lístku pod názvem Piña Colada.
Ačkoli Ricardo García zprvu uvedl, že se jednalo o skupinové úsilí, v roce 2005 zdůraznil v rozhovoru pro časopis Coastal Living, že to byl on, kdo koktejl vytvořil, a že byl výsledkem improvizace. Náhlý nedostatek vydlabaných kokosových ořechů jej totiž přinutil používat místo toho vyprázdněný ananas. Vedení hotelu ale projevilo jiný názor a přiznává zásluhy barmanovi jménem Ramón „Monchito“ Marrero Perez, který měl po třech měsících experimentů vymyslet ten správný poměr 15. srpna 1954. Nic naplat, že sám Marrero poukazoval na rok 1952. Na druhou stranu, pokud budeme brát v potaz článek v New York Times ze dne 16. dubna 1950, zjistíme, že jako rodiště slavné piña colady je pod titulkem At The Bar opět představena Kuba.
Vítejte, vítejte, vítejte
I kdyby vznikla piña colada jinde než v hotelu Caribe Hilton, faktem zůstává, že právě v něm nahradila původní drink na uvítanou a do konce dekády se stala hitem, skutečným snem novinářů, jelikož si koktejl získával značnou pozornost amerického národa skrze zmínky slavných hotelových hostů, jakými byli John Wayne, Elizabeth Taylor, Gloria Swanson apod. Herečka Joan Crawford dokonce prohlásila, že popíjení piña colady bylo lepší než vlepit své kolegyni Bette Davis facku přímo do obličeje. Primárním přínosem k rozšíření koktejlu byly navíc aktivity značky Coco López, která hotelu obstarala nejen elektrické mixéry, ale například i pianistu, jenž měl vystupovat, zatímco barmani servírovali hotelovým hostům jejich piña colady. V roce 1957 tak prý v Portoriku ochutnalo onen koktejl z rumu, kokosové smetany a ananasového šťávy až 160 tisíc turistů.
Na jiném místě, leč ve stejném městě si můžeme u vchodu do restaurace La Barrachina, proslulé svou paellou, všimnout mramorové pamětní desky, která je připomínkou, že zrovna v tomto domě vytvořil v roce 1963 piña coladu barman Don Ramos Portas Mingot, jenž původně pracoval v luxusním baru Papillon v Buenos Aires. Navzdory tomu, že lze uvěřit Mingotovu přesunu za přítelem do Portorika i zmínkám o nealkoholických počátcích piña colady v jeho knize z roku 1936, prvenství mu přisoudit nemůžeme, neboť už v té době, jak potvrzuje ve svých vzpomínkách nápojový konzultant Brian Rea, byla piña colada „velká věc, kterou tlačily všechny bary.“
Jak nejlépe oslavit Mezinárodní den koktejlu Piňa Colada?
Podpořte váš oblíbený bar a nechte si připravit tento výborný koktejl. Případně nakupte ingredience a namíchejte tento koktejl sobě a přátelům sami. Není to nic složitého.
Piña Colada
60 ml rumu Ron del Barrilito
30 ml kokosové smetany
30 ml smetany
120 ml neslazeného ananasového džusu
drcený led
Vložte všechny suroviny do mixéru. Přidejte drcený led v množství odpovídajícím velikosti sklenice na piña coladu. Mixér nechte běžet cca 15 vteřin. Nalijte do sklenice a ozdobte řezem ananasu.
Text: Tomáš Mozr
Foto: Luboš Wišniewski, Creative Commons
